Zatím žádné štítky
Pojďme si všichni vyfotit Nemléko, açaí bowl, palmy při západu slunce, super drahou vodu, nafukovacího plameňáka na bazénu a jen dál předstírejme, že náš život je perfektní.
Ano, uznávám, na ty obrázky se moc pěkně kouká. Jo, občas to dělám taky. Prostě postnu fotku pláže, napíšu k tomu #myhappyplace, jen ať všichni vidí, že jsem plná positive vibes. Realita ale je, že sedím na hotelovém pokoji v depresi a edituju fotku na Instagram. Vytvářím si tam takový svůj dream svět, místo, kde je vše možné a kde žije mé ideální já. Přece nebudu sdílet něco, kde mám jedno oko větší než druhé, celulitidu a špatnou manikúru. Raději tam hodím ten #ootd, na který se před zrcadlem aranžuji 2 hodiny (ale vyfoceno na první pokus, žejo?).
V hlavě mi vrtá, zda to děláme proto, že to prostě jen lahodí oku, nebo jestli je s naší společností něco špatně? No, b) je správně.
Položme si otázku: Proč se pořád snažíme být někým jiným? Kdyby se lidé přestali honit za ideály, hned by se tu žilo lépe. Díky bohu za ženy, které se snaží navracet k přirozenosti. Modelky jako Ashley Graham, Iskra Lawrence nebo Nyakim Gatwech nám ukazují, že existuje lepší cesta. I v Česku se už situace zlepšuje, např. projekt #ZaNormalniHolky. Když existuje taková osvěta, tak proč se pořád nesmyslně pokoušíme být perfektní? Nikdo nejsme. Dokud budeme postovat ty naše dokonalé selfies, svět nikdy nepřijme něco, jako akné, celulitidu, pihy, strie nebo vrásky. Chyby máme všichni, tak proč předstírat? Kvůli hezkým fotkám? Váš Instagram není váš život. Ten je tam venku, v reálném světě.
Nejsem proti předvádění se na internetu. Když si přijdeš sexy, neboj se to ukázat! Na tom není nic špatného. Jen se foťme tak, jak doopravdy vypadáme a přestaňme ze sebe dělat někoho jiného. Pokud si neustále budeme na něco hrát, nikdy nedosáhneme klidu. Kolik z vás už mělo zkaženou náladu jen kvůli tomu, že vám barevně neladil feed, nebo že vaše kamarádka sdílela společnou fotku, na které (jak jinak) ona vypadá božsky a vy jako reklama na popelnici. Realita je taková, že jsme JEN lidi. I Selena Gomez má pupínky, PMS a #badhairday.
To, že se někdo usmívá na fotce ještě neznamená, že je happy. Jen nahodí pózu, aby vypadal co nejlépe. Je mi špatně z celé téhle maškarády. Obzvláště na ženy je vyvíjen obrovský tlak, aby nějak vypadaly. Z Instagramu se stal jakýsi virtuální časopis, kde photoshop je na denním pořádku. No, jen zvedněte ruku, kdo jste si už stáhli aplikace typu Facetune. A co teprve filtry ze Snapchatu! To, že nikdy nepochopím fotky holek se psím čumákem je jedna věc. Ale všechny moc dobře víme o tom jednom filtru, který nám udělá velké oči, bezchybnou pleť a celkově užší obličej. Proč to děláme? Vážně si připadáme tak ošklivé, že ze sebe radši vytvoříme osobu, která nám je podobná asi tak jako sestřenice z pátého kolene? A přitom tvoje nohy do X jsou to, co tě vytváří. I ta malá prsa jsou důležitou součástí tvé existence. Nemáš thigh gap? No, genetika ti ho nedala a ty máš přece víc rozumu, než aby ses kvůli němu trápila nejezením. Prostě přijmi ten fakt, že tam ta mezera nikdy nebude. A miluj se za to!
Pojďme se soustředit na to, co změnit můžeme. Co se třeba naučit nový jazyk, navštívit cizí zemi nebo se přihlásit jako dobrovolníci v útulku? To, co máme uvnitř, je to, co nás definuje. Nenechme si diktovat, co je krása. Pro každého je to subjektivní. Já ji vidím v laskavosti, upřímnosti a velkorysosti. Lidi, jsme nejvyspělejší bytosti na této planetě, tak se podle toho chovejme. Začněme bořit ty špatně nastavené ideály. Věnujme se podstatnému. Buďme reální a buďme šťastní. -barbora.xo
PS: tady máte real me, žádnej rádoby bitch face ani perfect make up, prostě já,moje modrý vlasy a tričko, co nosím už druhý týden :)
