Zatím žádné štítky
Děcka, rozjel se nám tu takový fenomén. Najednou hodnotu našich životů neurčuje počet dobrých skutků, ale číslo pod fotkou. Smutné? Vítejte ve světě tupých followers.
Víte, internet je skvělá věc. Můžu si volat s kamarádkou v USA, nemusím pro nákupy chodit do kamenných prodejen, nestane se, že bych byla bezradná se sestavením nábytku IKEA, protože dnes existuje tutoriál téměř na vše a když jsem horny, pořeší to kliknutí na ty správný stránky. Internet je ale zároveň ta nejhorší věc, která lidstvo mohla potkat. Proč? Pojďme si to probrat.
Dost jsem přemýšlela nad tím, zda do svých úvah zahrnout i facebook, ale došla jsem k tomu názoru, že fb už prostě není trendy. Vlastně se z něj stalo docela fajn místo, které spojuje lidi a občas někomu pomůže při hledání ztraceného (nebo spíš ukradeného) kola. Daleko větší průser je ale instagram. Tam se lidem s mozkem stává něco, co připomíná obsah odpadních trubek. Nevím, kde bereme tu touhu dokumentovat každičkou vteřinu našich životů. Vlastně vím. Teda, v roce 2018 bych vám neměla říkat, že něco vím, ale že si pouze myslím, že něco vím, protože nechceme, aby se určitá skupina lidí cítila dotčená. Tak se tedy pouze domnívám, že znám odpověď: jsme osamělí a potřebujeme pozornost 24/7. Ruku na srdce, kdo z vás už někdy měl depku z toho, že se cítí sám? Že vám rodina nebo přátelé nevěnují dostatek času? Že máte nízké sebevědomí? Instagram v nás všechny ty prázdný místa hezky zaplňuje. Ale jen naoko. V hloubi duše zůstáváme pořád stejně empty a ještě nám z té povrchosti hnije duše. Je vědecky dokázáno, že nám lajky vyvolávají happy hormony. Je to pro nás jakési ujištění, že máme alespoň nějakou hodnotu. Že tomu tak není? Tak mi vysvětlete, proč lidé mažou fotky, u kterých je podle nich malý počet lajků? Proč si stahují aplikace, které jim během několika kliknutí nahrají na profil stovky likes z fake profilů? Proč používají populární hashtagy? Proč fotí jen to, co momentálně frčí (aneb tři miliardy fotek avo toastů)? Chtějí se líbit. Potřebují pozornost. Dělá jím dobře zvyšujcí se počet followers. A je jim úplně jedno, že v reálném životě to vůbec nic neznamená a že to rozhodně štěstí nepřináší.
Dovolte mi sem vsunout takový menší disclaimer: tahle úvaha se netýká všech lidí, co používají instagram. Jsou tací, které focení baví a rádi to sdílí s ostatními, protože mají talent a ty fotky jsou fakt pěkný. Pak jsou tací, kteří pro nás slouží jako motivace - např. lidé z fitness světa, cestovatelé, dobrovolníci atd. Nejsem proti instagramu, jen proti stádu.
Jsem zastánkyní toho, že čím více je vztah vidět na sociálních sítích, tím větší problémy ty dva ve skutečnosti mají. Ono je hrozně hezké se pořád fotit strašně happy, v objetí a s #couplegoals, ale proč máte potřebu všem dokazovat, že jste spolu šťastní? Proč si to nenechat pro sebe, mít trochu soukromí ve světě, kde Velký bratr všechno vidí? Běžte si někdy sednout do restaurace a chvíli pozorujte párečky. Dva lidé se rozhodnou, že půjdou na večeři do toho "insta friendly" podniku. První co udělají, je fotka na insta stories s označením jejich lokace. Další přichází fotka jídla. Celý večer tráví ti dva na mobilu, obsesivně scrollují instagramem, místo toho, aby si vážili jeden druhého. Tohle mě fakt ultra sere. Když se dva sejdou, protože se chtějí vidět, ale celou dobu mají telefon v ruce a zapnutá upozornění. Z našich životů se vytrácí reálná komunikace. Všechno řešíme přes zprávy. Často pak ani nevíte, s kým na to první rande vlasně jdete, protože přes messenger si píšete s naprosto rozdílnou osobou. Že zase nemám pravdu? Vzpomeňte si na svůj poslední sex. Bylo to fakt dobrý? A nebo tomu něco chybělo a vy jste si pak stěžovali kamarádům? Zkusím si tipnout, proč to stálo za prd. Přes zprávy jste se pravděpodobně domlouvali, co všechno budete dělat, možná jste tam hodili i nějakou tu super sexy fotku. Pak přišlo na věc, najednou jste neměli po ruce přístroj, do kterého byste mohli nacvakat svoje myšlenky a tak jste jen leželi a doufali, že bude brzo konec. Místo toho, abyste se posadili a promluvili si s partnerem, raději mlčíte, protože mezi sebou už dávno neumíte mluvit. Utečme na chvíli od sexu ke vztahům. Nikomu už se nechce řešit problém, když nastane. Radši si sbalíme kufr a adios. Přátelství funguje stejně. Na instagramu jste #bff, ale v reálu se kolikrát ani nepozdravíte.
Nechci být ten člověk, co káže vodu a chlastá becherovku (neboli pokrytec). Proto se pojďme společně pobavit nad mým instagramem, protože s rozumem se člověk nenarodí, ten teprve časem získá...
1. Fotka jídla
Real talk: Nebylo to ani dobrý, ani takhle modrý. Vlastně to bylo brčálově zelený a já půl hodiny hledala filtr, kterej by z toho tu modrou nějak vycucnul. Jo a mrkej na tu kérku.
2. Random věci
Real talk: Jak lidem na jedné fotce ukázat, že máš novou podprsenku, někdo ti dal kytku a ještě jsi natolik chytrá, že čtěš Idiota v angličtině. Ach, ta ironie v názvu.
3. Barevnej feed
Real talk: Bára objevila kouzlo jednotné barvy ve feedu. A zrovna frčela růžová.
4. #OOTD
Real talk: Těch 115 lajků mám z aplikace, ale nezapomeň se podívat na moji Michael Kors peněženku, kvůli které umřelo nevím kolik jehňat.
5. Beach life
Real talk: Chtěla jsem vám ukázat kozy, ale tak nějak sofistikovaně, tak tady máte pláž a ty kozy jsou tam jen jakože omylem. Jejda.
6. Mirror selfie
Real talk: V pátek večer mám volno, ozvi se :).
Ale už konec srandy.
Je mi líto lidí, kteří používají instagram jako validátor vlastního života. Je mi líto těch holek, které se neustále snaží být jako ty slavné blogerky. Je mi líto všech, kdo jsou determinovaní mít vždy na fotkách six pack, thigh gap a hollywood smile. Mrzí mě, že místo pro nové zážitky cestujme pro atraktivní fotky. A je mi zle z negativních reakcí, když někdo postne reálnou fotku svého těla (ať už to je celulitida, břicho po porodu, jizvy po operaci atd.). Nacházíme se v pasti. Tahle past byla předem naprogramována a všichni si ji můžeme pořídit v app storu. Na závěr si dovolím poslední otázku: co by z tebe bylo, kdyby neexistoval instagram?