Zatím žádné štítky
Poslední dobou se nacházím v dost vadný situaci. Část mého já přesně ví, co chce, ale ta druhá (racionální) část poslouchá ostatní. „Nikdy nevíš, kam tě život zavede za 20 let, ale tu školu si dodělej.“ „Já v tvém věku taky nechtěla manžela a děti, ale to tě přejde, padne ti 30 a budeš to cítit úplně jinak.“ „Však si užívej mladý léta, to ti nikdo nezakazuje, jen si toho magistra udělej.“ Tohle na mě valí lidi ze všech stran. A já jsem tak trochu ztracená. Proč je vůbec poslouchám? Komu se chci zavděčit? Ti, co mi tohle radí, sami vedou dost smutný život, bez radosti, bez adrenalinu, bez nějakýho hlubšího důvodu žít. Jak oni mohou vědět, co já cítím? Ale stejně mi to nedá a už druhým rokem pokračuju na škole, která mě nebaví. Co nebaví, vyloženě se mi příčí tam chodit. Dobře totiž vím, že to dělat nechci. Odmítám mít cokoliv společného se sociologií a sociální politikou. Nechci sedět v zasedačce s dalšíma x lidma a vymýšlet reformu důchodové politiky. Ani nechci celý svůj život zasvětit velkým teoriím a vylepovat si všude plakáty mých oblíbených autorů, kteří sice ničemu nepomohli, ale jejichž jména jsou až opěvována v akademickém světě. Hm, akademický svět. Místo, kde se zabíjí poslední špetky kreativity. A já do toho světa nepatřím. Nikdy jsem nepatřila. Nezajímaly mě vzorečky, ani rostliny, ani vývojová psychologie dítěte. Zajímaly mě jiný věci. Jako třeba proč je náš svět tak strašně v prdeli, ale přesto s tím nikdo nic nedělá? Proč každý rok vyjde školy hromada otitulovaných studentů, ale lidé někde umírají na hlad, v bídě a špíně? K čemu nám je pár písmenek přidaných ke jménu? Cítíme se dobře? Cítíme se nadřazení lidem, kteří ta písmenka nemají?
Jediný důvod, proč na té škole ještě zůstávám je ten, že už jsem tam ztratila 2 roky svého života. A když si představím, jak daleko jsem za ty 2 roky mohla být, neskutečně mě to vytáčí. Konečně jsem začala dělat make-up, věc, která mě vždycky bavila, a tak nějak jsem už od útlého věku tušila, že se tímhle směrem chci profilovat. Po maturitě jsem chtěla jít na make-up kurz, ale vysoká byla přednější. O 2 roky později si dělám make-up kurz, a tak trochu začínám vnímat, jak mi život protéká mezi prsty. A proto tohle píšu. Snad každý z nás má ten hlásek vzadu v hlavě, který nemluví racionálně. Ale mluví od srdce. Pomaloučku nám našeptává naše touhy a doufá v to, že se vydáme našemu štěstí naproti. Ale ne, my se zabíjíme ve škole, kde stejně většině z nás jde fakt jen o titul. Teď upřímně, kdo z vás chodí do školy čistě jen proto, že vás to neskutečně zajímá a máte obrovskou touhu se v tom zdokonalovat? Neshazuju vzdělávání. Je fajn pokecat si s lidmi o pohledu na 1984 atd. Všeobecný přehled je super. Ale tvoří se nám ve škole? Nebo si ho tvoříme mimoškolně, např. když cestujeme, poznáváme nové lidi, navštěvujeme kurzy, čteme knihy atd.?
Prosím, nebuďte stádečko. Nebuďte jako já, co ve škole strašně nechce být, ale přesto se tam horko těžko drží. Mějte tu odvahu jít proti všem. Věřte mi, vaše životní štěstí je daleko důležitější než vysoký plat a firemní auto. Peníze byly, jsou a budou. Ale vaše sny, ty umírají každým dnem víc a víc. Nebojte se skončit s prací, která vás nebaví. Že víc neumíte? Tak se to naučte. Choďte na kurzy, vytvořte si nové kontakty, cokoliv, hlavně neseďte doma na zadku a nečekejte, že vám všechno spadne do klína. Tenhle svět na vás nečeká. Nepotřebuje dalšího kreativce, co se snaží prosadit s barvením kaktusů na růžovo. To ale neznamená, že tu nemáte příležitost. Máte. Stačí jen chtít a jít si za tím. Někdy to bolí, někdy se to posere, ale když člověk vytrvá a hlavně, když si konečně dovolí být free a šťastný, můžou se dít zázraky. A věřte mi, když vás něco baví, jste v tom sakra dobrý. Máte totiž tendenci se pořád zdokonalovat, být lepší. Máte chuť a ctižádost, protože to děláte srdcem. Nenechte si bořit sny společností. Jděte za tím, co váš skutečně láká. Co bude za 20 let? Who cares. Zítra vás může přejet auto a k čemu vám bude životní plán? Žijte teď, protože teď je to jediné, co máme. Hlavně žijte, protože přežívat, to umí i šváb pod gaučem.