Stereotypy

Když jsem přestala jíst maso, nikdy by mě nenapadlo, že bych to mohla hnát do extrému. Odsuzovala jsem vegany, bylo pro mě naprosto nepochopitelný, jak někdo může žít bez sýru. V té době by mě taky nikdy nenapadlo zpochybňovat vlastní orientaci, začít poslouchat něco jiného než rádiovky a český hiphop, zohyzdit si kůži tetováním nebo se věnovat tomu, co mě skutečně baví. Uplynulo 10 let, jsem vegan, bisexuální, zamilovaná do metalu, počmáraná a hlavně, konečně vím kdo jsem, co mě baví a nedělám nic, do čeho bych nedala srdce. Co se změnilo? Stačilo si jen uvědomit vlastní stereotypy.

Nebudeme si lhát. Lidi milují rutinu. Cítíme se dobře, náš život má nějaký řád, nějakou jistotu. Co se ale stane, když z naší rutiny vybočíme? Najednou jsme nervózní, že je něco jinak. Vystoupit z vlastní komfortní zóny chce hodně odvahy. Nemusíte zrovna skákat s padákem, stačí abyste zvolili jinou cestu domů a už cítíte, že něco není tak, jak má být. Odprostit se od vlastních rituálů znamená poznat sám sebe, uvědomit si své chyby a příčiny svého jednání. Je to ale složité, už od dětství nás vychovávají k tomu, abychom udržovali určitý řád. Znáte to...vystudovat, dělat kariéru, najít si manžela, koupit domek, mít děti, poslat děti do školy, mít vnoučata, zestárnout..a vykopat si hrob. Tím nechci říct, že je na tom něco špatně. Pro někoho je vystudovat, mít dobrou práci a rodinu smyslem života. Ale je tomu opravdu vždy tak? Není to v některých případech jediné možné východisko, protože je to jistota? Založit rodinu je risk. Rozhodně je to ale menší risk, než odejít ze školy, abyste mohli žít rok v Amazonii. Asi si teď říkáte: Jaký šílenec (kromě Duška) by chtěl opustit civilizaci a odjet žít do pralesa? No ale co když jste to právě vy? Co když to byl váš sen, když jste ještě ve škole seděli na polštářcích a pro toaleťák jste si museli chodit do skříňky u paní učitelky? Do určitého věku má na nás největší vliv rodina, později je to škola a příslušné autority a pak přijdou vrstevníci. A do toho všeho nám mozky ještě vymývá bravíčko a velice reálná aplikace instagram. Tak mi teď řekněte, že když ve 20 vyjdete ze školy, že nejste obětí brainwashingu. Jen si to přiznejte, kdo si taky musel koupit vodu Voss, černobílý Vansky a cokoliv s jednorožcem. Nejsem pokrytec, záměrně jsem vypsala tyhle 3 věci, protože je mám doma. Před pár lety jsem byla snadno ovlivnitelná. Bylo to tak jednodušší, protože se všichni chovali stejně. Nevybočovala jsem, prostě jsem dělala to, co ostatní. Po maturitě mi to došlo. Koukala jsem na sebe do zrcadla, umělý řasy a nehty, módní ombré na vlasech a chtělo se mi brečet. Tohle přece nejsem já! Tohle je každá druhá holka co se na mě usmívá z instashitu! Tak jsem si doslova vyrvala ty smetáky z očí, sundala geláče a nabarvila si vlasy na tyrkysovo. Nikdy jsem se necítila tak free jako právě v ten moment. Jo, lidi se za mnou otáčeli a klepali si na čelo. Ale já jsem poprvé za svůj život vyjádřila, kdo jsem bez ohledu na to, co si myslí ostatní.

A moje orientace? Stačilo jen začít vnímat lidi jako smýšlející bytosti, ne jako sexuální objekty. Jakmile se naučíte vnímat lidi pro to, jací jsou, a ne proto, jak vypadají, zjistíte sami o sobě zajímavé věci. Já zjitila, že když mi jde o charakter člověka, jeho pohlaví už jde stranou. Neustále se mě lidi ptají na to, jestli mám radši holky, nebo kluky, jestli chodím ráda do trojky, co je na sexu se ženou jiný než na sexu s mužem atd. What the hell people?! Já se dokázala povznést nad klasický hetero stereotyp a vy ze mě děláte někoho, kdo prostě rád se všema kopuluje? :D

Abych z toho vyplodila nějakou pointu na závěr pro ty z vás, co neumějí (nebo nechtějí) číst mezi řádky, chtěla bych vám vzkázat jediné: naučte se trávit čas sami se sebou, buďte single, poznávejte vlastní nitro a pokud cítíte, že vaše srdce touží po tom stát se profesionálním kopečkovačem zmrzliny, go for it. Nenechte se omezovat konvencema. Nikdy nezáleželo, nezáleží a záležet ani nebude na tom, co si myslí ostatní. NIKDY! No, tak si nějaká tetka z Horní Dolní bude myslet, že jste magoři. A co jako? Omezí vás ta myšlenka snad? Že vás nepochopí ani kamarádi? Čumáci, pokud vás přátelé nedokáží podpořit v tom, co by vás dělalo šťastné, tak za to nestojí. Ale opravdu ne. Klidně se hned teď jděte zbavit deseti naprosto nepodstatných lidí ve vašem životě, se kterými si jednou za půl roku napíšete: Ahoj, jak se máš? Obklopujte se jen lidmi, kteří vám do života vnesou něco pozitivního, co vám pomůžou posunout se dál. A hlavně, už se konečně všichni vyserte na to, jestli zrovna máte oholený nohy nebo jestli máte dostatečně velkej penis (či prsa, zadek, oči...já nevim co všechno se dneska augmentuje). Zkuste si takovou malou challenge. Ráno vstaňte a řekněte si: co dneska můžu udělat pro to, abych byl/a co nejvíce reálný/á?

- barbora.xo